Lidé se často rozcházejí a utíkají od svých poloviček, protože jsou líný investovat, řešit, odpouštět, či bojovat za svůj vztah.

Utíkají jako zbabělci a ani si neuvědomují, že utíkají často jen sami před sebou, dodávají si kuráž, že jim bude lépe a často tomu rádi několik hodí věří. Jdou to někam zapít s kamarády, předstírají sami před sebou jací jsou šťastní a jak jim je dobře, plánují si jak budou chodit cvičit a pracovat na sobě, jak se budou chodit bavit s přáteli a jak se jim uleví od toho druhého a všechny bolesti zmizí a oni zapomenou. A když se po báječné noci plné alkoholu a kamarády probudí, tak zjistí, že mají na prsou tak těžký kámen, až jim to tlačí slzy do očí, na telefonu nebliká zpráva, v člověku se všechno svírá a přitom nedokáže říct: Lásko, vrať se !

Nikdo nevoní jako on, nikdo nelíbá jako on, nikdo vás neuspokojí jako on, nikdo ve Vás ty pocity neprobudí jako on … či ona …

Před láskou se nedá utéct, stejně tak jako se nedá utéct před smrtí, žádný kamarád ani ctitel vám partnera a lásku k němu nevynahradí a žádné cvičení nakonec ani neproběhne, protože ta ztráta, kterou jste si vybrali jen vy, Vás zlomí a kdo to nechápe, tak na to časem přijde.

Protože člověku, který miluje, to podlomí kolena a zlomí srdce …

Člověk by se měl pořádně zamyslet od koho utekl a zda je připraven o toho člověka navždy přijít …💟